Možno vypůjčit

Přestože se Honza natrvalo dostal do dětského domova v pěti letech, na svou rodinu si nepamatuje. Vzpomíná: „Jako kdybych se narodil v šesti letech. Tam v tom prvním ústavu, tam snad nebyli vůbec dospělí, jen samý děti.“
Honza se dětí stranil, měl potíže se soustředěním, záchvaty vzteku a později s útěky. Do ústavu s přísnější kontrolou byl umístěn už v osmi letech a následně byl přeřazen ještě několikrát.
S Honzou se propadneme do odcizené rutiny ústavů, kde fungoval řád založený na odměnách, a ještě spíš trestech. Do světa dětských rvaček i šikany, ale i přátelství a dobrodružných objevitelských výprav. Později budeme mít možnost sledovat Honzův odchod na vytouženou svobodu.
Nahlédneme také do Honzova vnitřního světa: spatříme boje, které svádí se svými démony, i neutuchající touhu po naplnění snu: vést obyčejný život. (94 stran)