Možno vypůjčit

Příběh o chlapci z dětského domova, který je označen jako nevhodný k adopci pro svou příliš tmavou pleť. Vyprávění začíná, jak opuštěný chlapec pobíhá po ústavu. Pokračuje vzájemným hledáním lásky ve vztazích k rodičům, sestrám, prarodičům a lidem v blízkém okolí. Nalezení bezpečí a jistoty domova je systematicky ztěžováno společenskými předsudky, školními i jinými neúspěchy, vlastními prohrami včetně drogové závislosti. Chlapec nakonec psychicky i skutečně odchází, aby se vrátil jako zodpovědný muž a otec. Příběh je napsán jako poselství naděje pro rodiče dětí, které klopýtají na cestě k dospělosti. Je podložen zkušeností z hledání nových cest po opakovaných prohrách a neúspěších.

Autorka (adoptivní matka) píše věcně a poeticky zároveň, jako bývalá ředitelka velké oblastní charity propojuje v příběhu řadu společenských rovin. Knížka má silné vypointované poselství. (95 str.)